Přestože sama používám kočárek, je pro mě nošení dítěte nejpřirozenější způsob, jak se s miminkem někam dopravit. Občas problesknou zprávy, jak je to špatné pro vývoj dítěte. Já jsem přesvědčená o opaku.

Řekla bych, že pro malé dítě, a teď mluvím hlavně o novorozenci, je nutností být co nejvíc u svojí matky. Dítě se nosilo v břiše 9 měsíců, porod sám o sobě je pro něj obrovská změna, tak proč ho ještě traumatizovat tím, že ho odložím do postýlky nebo kočárku a nechám ho vyřvat (zaručená rada řady zasloužilých matek). Já jsem svého syna několik týdnů po porodu neustále nosila. Doma v podstatě pořád a nebyl to zase takový problém. Naučila jsem se s ním jak například vytírat, tak i žehlit nebo vařit. Člověk si rychle zvykne být dostatečně opatrný.

To, že by pak na mně zůstal fixovaný, není pravda. Postupně, jak se sám učil pohybovat a osamostatňoval se, jsme nosili čím dál méně. Záda má rovná a řekla bych, že je i díky nošení šťastné dítě.

Pravdou ale je, že ne všechna nosítka jsou vhodná. Sami jsme koupili jedno, do kterého bych už dítě nedala. Výrobce pravil, že je pro děti od narození, ale dokud byl ještě malinký zdálo se mi, že se tam hroutí. A když byl větší, visely mu nožky tak, že to bránilo v chůzi. Pak jsem si půjčila na vyzkoušení manduku a nedalo se to vůbec srovnat. To, jak tam má dítě podsazenou pánev je daleko lepší. Nejlepším způsobem je ale podle mě šátek. Někomu to sice může přijít složité na uvazování, ale je to o praxi. Já s tím problém neměla nikdy...