Vědomé těhotenství

MbabyVědomé je dnes kde co - mateřství, porod, partnerství, milování a dokonce i byznys. Já si přisadím s těhotenstvím (a dost pravděpodobně nebudu první). Ono je to vlastně o tom, že by celý náš život měl být vědomý. Dost často děláme věci automaticky, bez přemýšlení, prostě proto, že nás to tak naučili, nebo že to tak dělají ostatní.

Ale zpět k tématu. V současné době prožívám své třetí těhotenství a je docela zajímavé, jak je/bylo každé jiné, jak se můj pohled na to vše, co k tomuto stavu patří, vyvíjí. K napsání článku mě vlastně inspirovala kniha "Aby porod nebolel" od Lucie a Radka Groverových - Suchých. V jedné kapitole totiž přesně popsali problém, ke kterému došlo při mém druhém porodu...

Když se vrátím k prvnímu těhotenství, jednoduše jsem byla vystrašená. Byla jsem relativně mladá (25 let), kolem mě žádné děti, kamarádky na těhotenství ani nepomýšlely. Z toho neznáma jsem měla strach, proto jsem se pořád hlídala, chodila na všechny možné kontroly a vyšetření a tupě, jako ovce, absolvovala vše, co mi řekli. Do porodnice jsem sice jela s porodním plánem, ten ale porodní asistentka odložila s tím, že všechno, co jsem tam měla, běžně dělají... Porod popisovat nebudu, byl to trochu stres, nicméně se mi narodilo zdravé dítě.

Druhé těhotenství byl trochu opak. Už jsem věděla, co mě čeká, navíc jsem neměla tolik prostoru, abych se příliš studovala, takže mi ta doba tak nějak protekla mezi prsty. Svůj čas jsem dělila mezi staršího syna, firmu a kurzy jógy, které jsem vedla. Pracovala jsem nepřetržitě, vlastně by ani nikdo nepoznal, že jsem porodila, protože jsem si dala jeden jediný den oddech, a to v den porodu. Druhý den už jsem zase byla u počítače a vyřizovala maily. A tady je to, na co mě upozornila autorka zmíněné knížky. Druhého syna jsem totiž přenášela, sice jenom týden, ale dost mě to stresovalo, jednak proto, že už mě v nemocnici strašili vyvoláním, což jsem za žádnou cenu nechtěla, ale taky proto, že asi 2 týdny před termínem jsem začala mít poslíčky, které vypadaly přesně jako porodní bolesti. Intervaly se zkracovaly, intenzita sílila a najednou se probudím a je ráno. Stalo se mi to spoustakrát. Být prvorodička, tak jsem obden v porodnici. A co píše Lucie Groverová Suchá? "Poslíčky přinášejí zprávu o potřebě se uvolnit, o tom, že věnujeme čas a energii věcem neslučujícím se s naším obdobím těhotenství a potřebami dítěte v našem lůně, či zprávu o nevyřešených myšlenkách, úkolech, starostech, zkrátka "věcech v hlavě"..." Pamatuji si na případ, kdy jsem si myslela, že tohle už poslíčky nebudou, že tohle už spěje k porodu, ale stále jsem ještě seděla u PC, něco řešila s kolegou po icq a on mi psal, ať už to nechám a jdu rodit. Měl víc rozumu než já...

Porod přišel na konci týdne, v noci z neděle na pondělí, kdy jsem o víkendu rezignovala na všechno to čekání "kdy už" a odjeli jsme s manželem a synem na projížďku lodí po Dalešické přehradě. Tam jsem si pročistila hlavu, večer se pomilovala s manželem a v neděli se to spustilo...

Mám pocit, že jsem si prožila svoje dva extrémy - první, kdy jsem se hlídala, bála a bezmyšlenkovitě se odevzdala do péče zdravotníků, a druhý, kdy jsem se tvářila, že těhotná vlastně vůbec nejsem. Teď jsem si zvolila zlatou střední cestu ;-). Je škoda, že jsme dnes tak vytržené z přirozeného běhu života. Že o něčem vlastně tak normálním nic moc nevíme a tak buď necháme za sebe rozhodovat lékaře, nebo studujeme knihy a prokopáváme si vlastní cestu. Že první porod, který vidíme, je až ten našeho dítěte. Člověk se může poučit a příště to může být lepší, ale kolik bysme museli porodit dětí, než bysme to celé pochopily? A pak, výsledkem každé té zkušenosti je dítě, které si obavy, strachy, emoce, prostě vše, co matka zažívala, nese sebou do svého života.

Péče o dítě

Pokud člověk nechce myslet na sebe a své zdraví, je to jeho věc. Stará-li se ale o dítě, měl by nad věcmi více přemýšlet. Nevhodnou péčí můžeme dítěti zadělat na zdravotní a psychické problémy, kterých se bude jen těžko zbavovat. Je třeba si také uvědomit, že dítě je o kus citlivější, než dospělý člověk.

Měli bychom se proto zamýšlet nad tím, co mu dáváme jíst, jakou používáme kosmetiku, do čeho ho oblékáme, ale také, jaké prostředky na úklid používáme, čím máme nalakovaný nábytek a podobně. A v neposlední řadě bychom měli přemýšlet i nad tím, jak ho vychovávat.

Články týkající se stravy, oblečení a kosmetiky najdete v příslušných kategoriích...