Domácí chleba

chlebDomácí pekárny jsou v dnešní době poměrně rozšířené. Hodně lidí si je chválí a já se musím přidat.
Mám svoji pekárnu asi 3 - 4 roky. Zpočátku jsem pořád pekla, takže jsme pečivo skoro vůbec nekupovali. Co se mi ale narodilo dítě, rozhodil se mi malinko systém a nestíhala jsem na pečení včas myslet. Respektive jsem byla zvyklá péct přes noc, ale po narození malýho jsem večer padla, sotva usnul, a na chleba jsem vůbec nemyslela.
Teď, co máme konečně nějaký režim, začínám zase víc péct a jsem moc ráda. Chleba z pekárny je výborný, člověk si tam může dát, co chce, a má ho čerstvý.
Já peču vždycky z celozrnné biomouky, sypu to tam různě, vždycky dávám pšeničnou celozrnnou a trochu bílé mouky (bez bílé to málo nakyne a chleba je hodně hutný - jako moskva). Většinou přidávám i trochu jiné celozrnné mouky - ječné nebo žitné. Dál přidávám, co mi přijde pod ruku. Různá semínka (slunečnice, dýně, len, sezam, konopné...), vločky, něco zeleného (sušený pórek nebo petržel). Těch možností je mnoho a díky tomu a různému nakombinování mouky, je chleba pokaždé jiný, ale vždycky dobrý :-).
Chleba ani nevychází moc draho. Půlkilový bochník vychází na 30,-. Pokud byste používali normální mouku a šetřili semínky, bylo by to ještě méně.

Strava

Není žádným tajemstvím, že to, co jíme, má na nás obrovský vliv. Jídlo ovlivňuje nejen naše tělo, ale také mysl. Že bychom měli jíst zdravě a střídmě, každý ví. Málokdo to ale dodržuje, protože chuť je velká. Je to trénink našeho sebeovládání a hlavně naší schopnosti vnímat. Co tím myslím? Právě teď jím čokoládu, kterou zbožňuji a přemýšlím, co my na té přeslazené lepivé hmotě vlastně tak chutná. Teď si myslím, že už ji jíst nebudu, ale jsem si jistá, že po ní zase časem sáhnu a velmi pravděpodobně to bude v době, kdy nebudu v úplné psychické pohodě. Abych to řekla jinými slovy, náš způsob konzumace je velmi rychlý a bezmyšlenkovitý. Kdybychom každé sousto převalovali v puse a vnímali, co nám přináší, tak bychom poznali, co je dobré a co ne. Pochopili bysme, že řada věcí, které máme rádi, zase tak dobrá není a sami bychom je odvrhli. Nebylo by potřeba žádného odpírání. Sama jsem řadu let vegetariánka a když vidím maso, tak na něj prostě chuť nemám. Není to pro mě jídlo. Mám ale kamarádku, která se rozhodla nejíst maso, protože má ráda zvířata. Často si ale ztěžovala, že má na maso strašnou chuť. Byla nešťastná a nakonec to skončilo tak, že maso zase začala jíst.

Není dobré řídit se nějakými poučkami a násilně se je snažit zavést do svého jídelníčku. To, co by měl každý z nás dělat je, že se naučíme jíst vědomě a naše přirozená intuice už nám sama napoví, co máme jíst a co ne.

Nabízím vám tady pár pohledů do vlastní kuchyně. Můžete se inspirovat nebo nemusíte. Vše je na vás.