První truhlík osázen

truhlik1Vzhledem k tomu, že žiji v bytě, jsem nucena si zahrádku dělat alespoň na lodžii. A pro letošek mám už první truhlík a to s pažitkou, cibulkou a petrželí, protože čerstvé zelené je nejdůležitější ;-).  
Brzy se mi ale "zahrádka" určitě víc rozroste. Loni jsem k pažitce a spol. měla ještě bylinky a keříková rajčata. Do toho půjdu letos znovu, protože není nad to, utrhnout si čerstvé rajčátko nebo udělat čaj z čerstvé máty. Rostlinek, které se dají na balkoně nebo za oknem pěstovat, je celá řada. Vůbec pro děti je to, myslím, důležité, že mohou pozorovat, jak to roste, a pak si třeba to rajčátko utrhnout a sníst. Aby taky viděly, že se jídlo nekupuje jenom v obchodech, ale aby poznaly, jak vzniká a pochopily, že se toho spousta dá vypěstovat svépomocí.
Co vím, tak je ještě poměrně rozšířenou balkónovou plodinou jahoda. My máme ale u rodičů na zahradě vždycky tolik jahod, že jsem je na balkón nikdy nezkoušela, takže z vlastní zkušenosti nevím, jak to roste, ale prý dobře.
Ještě jsem také kdysi četla o salátu, kterému lze průběžně odtrhávat listy ke konzumaci a on stále dorůstá. Nikde se mi ale zatím nepodařilo zjistit, co je to za odrůdu a kde by se dala sehnat. Problém salátů většinou je ten, že rychle vadnou. Takhle by si člověk utrhl vždycky jen pár listů a měl by stále čerstvé. Pokud o tom někdo něco víte, prosím, předejte informace. Díky.

Strava

Není žádným tajemstvím, že to, co jíme, má na nás obrovský vliv. Jídlo ovlivňuje nejen naše tělo, ale také mysl. Že bychom měli jíst zdravě a střídmě, každý ví. Málokdo to ale dodržuje, protože chuť je velká. Je to trénink našeho sebeovládání a hlavně naší schopnosti vnímat. Co tím myslím? Právě teď jím čokoládu, kterou zbožňuji a přemýšlím, co my na té přeslazené lepivé hmotě vlastně tak chutná. Teď si myslím, že už ji jíst nebudu, ale jsem si jistá, že po ní zase časem sáhnu a velmi pravděpodobně to bude v době, kdy nebudu v úplné psychické pohodě. Abych to řekla jinými slovy, náš způsob konzumace je velmi rychlý a bezmyšlenkovitý. Kdybychom každé sousto převalovali v puse a vnímali, co nám přináší, tak bychom poznali, co je dobré a co ne. Pochopili bysme, že řada věcí, které máme rádi, zase tak dobrá není a sami bychom je odvrhli. Nebylo by potřeba žádného odpírání. Sama jsem řadu let vegetariánka a když vidím maso, tak na něj prostě chuť nemám. Není to pro mě jídlo. Mám ale kamarádku, která se rozhodla nejíst maso, protože má ráda zvířata. Často si ale ztěžovala, že má na maso strašnou chuť. Byla nešťastná a nakonec to skončilo tak, že maso zase začala jíst.

Není dobré řídit se nějakými poučkami a násilně se je snažit zavést do svého jídelníčku. To, co by měl každý z nás dělat je, že se naučíme jíst vědomě a naše přirozená intuice už nám sama napoví, co máme jíst a co ne.

Nabízím vám tady pár pohledů do vlastní kuchyně. Můžete se inspirovat nebo nemusíte. Vše je na vás.