Stojí pečení doma za tu námahu?

chlebUž léta peču domácí chleba. Před časem jsem tady o tom psala. To byla ještě doba domácí pekárny. Teď jsem zase o krok dále ;-).

Je otázka, zda to vůbec stojí za to. Tedy já mám jasno, ale někteří lidé ne, tak jen na úvod, proč je lepší péct doma vlastní chleba, když je všude tolik různého a čerstvého pečiva...

Věc první je, že velká část pečiva, zejména v supermarketech, zase tak čerstvá není. Jsou to zmrzlé polotovary, takže jsou jen čerstvě rozpečené. Naštěstí tuto skutečnost musí prodejci uvádět. Je to ale dost smutné, protože pak zjistíte, že většina pečiva, kromě základního chleba "Šumava" a bílých rohlíků, je rozpékaná. K tomu já osobně důvěru nemám. Jakou energii může takové jídlo mít?

Věc druhá je, z jakých surovin je upečeno. Máme na výběr řadu tmavého pečiva a spoustu vícezrnného, co to ale znamená? Tmavé pečivo je v řadě případů (já jsem přesvědčená, že ve většině) z bílé mouky a dobarvované karamelem. Takže o tom, že by bylo zdravé, se nedá mluvit. Ohledně vícezrnného je třeba říct, že to rozhodně neznamená celozrnné. Vícezrnné pečivo musí obsahovat pouze 5% jiné mouky než pšeničné nebo žitné. Celozrnné pečivo musí obsahovat minimálně 80% celozrnné mouky. Takže krásný křupavý vícezrnný rohlíček může být klidně rozpečený polotovar z bílé mouky obarvené karamelem nebo podobným "barvivem". Tam opravdu nevidím nic zdravého.

Další je kvalita použitých surovin. Řada pekáren kvůli zisku používá nekvalitní, ale levnou mouku, o biomouce nemůže být ani řeč. V řadě pečiva se používají různá "éčka", která zvyšují objem, dodávají  pečivu lákavou vůni, měkkost, trvanlivost a podobně.

No a hlavně za třetí, zase taková námaha domácí pečení není. Když si člověk zajede systém, zase tolik času mu to nezabere.

Já začala, jak už jsem psala, péct v domácí pekárně. Je to velmi jednoduché. Stroj udělá práci za vás. Jen tam nahážete suroviny, nastavíte časovač, kdy chcete mít upečeno, a je to. Jenomže tady jsem byla schopná ovlivnit pouze suroviny, tzn. aby mouka byla kvalitní a bio. Pekla jsem s pomocí sušeného droždí. Nyní jsem postoupila dál - ke kvásku.

V čem je kvásek lepší? Kvásek podporuje střevní mikroflóru a pomáhá lepšímu strávení pečiva. Navíc přirozeně chleba konzervuje, takže kváskové pečivo vydrží déle i bez umělých konzervantů a nechytá plíseň.

Jak to funguje u násU nás aktuálně kombinujeme domácí pečení a nakupování v obchodě. Pokud kupujeme, tak ve zdravých výživách kváskové pečivo. Obyčejné už opravdu jen v nouzi.
Pokud chci péct, večer si rozmnožím kvásek (můžete si ho vyrobit z mouky a vody - na internetu je celá řada návodů - já si ho sehnala přes kváskovou mapu), ráno zadělám těsto, které nechám 1 hodinu kynout. Pak vytvořím chleba, bagety nebo dalamánky, na co zrovna máme chuť, to nechám opět tak 1,5 hodiny kynout a poté cca 30 minut peču. Vzhledem k tomu, že jsem na mateřské, není to pro mě problém. Na odpolední svačinu a večeři máme čerstvě napečeno. Pokud člověk chodí do práce, je potřeba jiný systém, to si musí každý přizpůsobit.
Pokud zrovna nepeču, kvásek jenom přiživým, tzn. přisypu lžíci žitné mouky a stejné množství vlažné vody. Nechávám si ho tak stále aktivní. Pokud na delší dobu někam odjíždíme, dám ho do lednice a po příjezdu ho zase dokrmím.

Na závěr ještě jedna poznámka k pečivu. V dnešní době se pečivo stalo tak trochu základem stravy, to ale není dobře. I pokud netrpíme celiakií, je lepek pro naše střevo velkou zátěží, proto je lepší konzumovat více bezlepkových obilovin jako jsou například jáhly, pohanka, kukuřice nebo rýže. Lze z nich udělat rychle výborné placky, které lehce nahradí plátek chleba.

Strava

Není žádným tajemstvím, že to, co jíme, má na nás obrovský vliv. Jídlo ovlivňuje nejen naše tělo, ale také mysl. Že bychom měli jíst zdravě a střídmě, každý ví. Málokdo to ale dodržuje, protože chuť je velká. Je to trénink našeho sebeovládání a hlavně naší schopnosti vnímat. Co tím myslím? Právě teď jím čokoládu, kterou zbožňuji a přemýšlím, co my na té přeslazené lepivé hmotě vlastně tak chutná. Teď si myslím, že už ji jíst nebudu, ale jsem si jistá, že po ní zase časem sáhnu a velmi pravděpodobně to bude v době, kdy nebudu v úplné psychické pohodě. Abych to řekla jinými slovy, náš způsob konzumace je velmi rychlý a bezmyšlenkovitý. Kdybychom každé sousto převalovali v puse a vnímali, co nám přináší, tak bychom poznali, co je dobré a co ne. Pochopili bysme, že řada věcí, které máme rádi, zase tak dobrá není a sami bychom je odvrhli. Nebylo by potřeba žádného odpírání. Sama jsem řadu let vegetariánka a když vidím maso, tak na něj prostě chuť nemám. Není to pro mě jídlo. Mám ale kamarádku, která se rozhodla nejíst maso, protože má ráda zvířata. Často si ale ztěžovala, že má na maso strašnou chuť. Byla nešťastná a nakonec to skončilo tak, že maso zase začala jíst.

Není dobré řídit se nějakými poučkami a násilně se je snažit zavést do svého jídelníčku. To, co by měl každý z nás dělat je, že se naučíme jíst vědomě a naše přirozená intuice už nám sama napoví, co máme jíst a co ne.

Nabízím vám tady pár pohledů do vlastní kuchyně. Můžete se inspirovat nebo nemusíte. Vše je na vás.