Zdroje vápníku a jak je to vlastně s mlékem

poppy

Spoustu let jsem žila v domnění, že vápník = mléčné výrobky. Že jsou mléčné výrobky velice zdravé a pro kosti nepostradatelné. Když jsem se před lety začala zabývat jógou a řešila jsem stravu, trochu mě překvapilo, že se mléko až tak moc nedoporučuje, protože zahleňuje. Jenže kde tedy brát vápník?

Čím více jsem ladila svoji stravu, pročišťovala své tělo a zjemňovala cit, přestalo mi mléko vyhovovat. Cítila jsem jeho zahleňující působení, v zimě mi vyloženě nesedlo, protože ochlazuje. Momentálně jím pouze sýry a máslo, nic jiného mi nedělá dobře. Jenže kde tedy brát vápník? Tím spíš, když jsem těhotná?

Obrovským překvapením pro mě bylo zjištění, že třeba mák obsahuje 10x více vápníku, než mléko! Ve 100 g máku ho je asi 1400 mg a v mléce cca 120 mg. Dalšími významnými zdroji jsou sezamové semínko, mandle, květák či luštěniny. Více jak  mléko mají i další ořechy - lískové nebo paraořechy.

Po tomto zjištění jsem s klidným srdcem snížila nakupování mléčných výrobků, protože jak jsem se už zmínila, tyto výrobky ochlazují organismus, což není zejména v zimě žádoucí, zatěžují organismus, protože se špatně tráví, a nepřináší tělu nic, co by nemohlo získat jinde.

Protože mám malé děti, které stále rostou, a protože jsem těhotná, zaměřila jsem se na mák. Je lepší konzumovat ho namletý, ideálně čerstvě. K tomu doporučuji mlýnek na kávu. Pohodlně v něm namelete jednu dávku, není třeba dělat velké zásoby, a snadno se umývá. Navíc sehnat dnes mlýnek na mák je problém (údajně to blokuje EU, protože kdo chce mlýnek na mák, chce vyrábět opium - nevím, zda to není nějaký výmysl, ale při hledání mlýnku na mák jsem na tyto informace narazila).

Já si ho přidávám zejména do kaší a do chleba a pohodlně pokryji i svoji zvýšenou potřebu vápníku (těhotné a kojící ženy cca 1200 mg / den). U dospělích je to pak 500 g, což si myslím, že člověk získá při normálním zdravém stravování i bez máku.

Říkala jsem si, proč vlastně tady je ta fáma o mléce a vápníku (teď mi přijde úplně paradoxní ta představa, že děti pro správný růst potřebují pribiňáček - faktem je, že tvaroh má více vápníku než mléko, ale ten cukr tam...) a údajně to vzniklo po válce, kdy to byl zřejmě jednodušší zdroj než mák nebo mandle a navíc bylo potřeba rozhýbat zemědělství.

Strava

Není žádným tajemstvím, že to, co jíme, má na nás obrovský vliv. Jídlo ovlivňuje nejen naše tělo, ale také mysl. Že bychom měli jíst zdravě a střídmě, každý ví. Málokdo to ale dodržuje, protože chuť je velká. Je to trénink našeho sebeovládání a hlavně naší schopnosti vnímat. Co tím myslím? Právě teď jím čokoládu, kterou zbožňuji a přemýšlím, co my na té přeslazené lepivé hmotě vlastně tak chutná. Teď si myslím, že už ji jíst nebudu, ale jsem si jistá, že po ní zase časem sáhnu a velmi pravděpodobně to bude v době, kdy nebudu v úplné psychické pohodě. Abych to řekla jinými slovy, náš způsob konzumace je velmi rychlý a bezmyšlenkovitý. Kdybychom každé sousto převalovali v puse a vnímali, co nám přináší, tak bychom poznali, co je dobré a co ne. Pochopili bysme, že řada věcí, které máme rádi, zase tak dobrá není a sami bychom je odvrhli. Nebylo by potřeba žádného odpírání. Sama jsem řadu let vegetariánka a když vidím maso, tak na něj prostě chuť nemám. Není to pro mě jídlo. Mám ale kamarádku, která se rozhodla nejíst maso, protože má ráda zvířata. Často si ale ztěžovala, že má na maso strašnou chuť. Byla nešťastná a nakonec to skončilo tak, že maso zase začala jíst.

Není dobré řídit se nějakými poučkami a násilně se je snažit zavést do svého jídelníčku. To, co by měl každý z nás dělat je, že se naučíme jíst vědomě a naše přirozená intuice už nám sama napoví, co máme jíst a co ne.

Nabízím vám tady pár pohledů do vlastní kuchyně. Můžete se inspirovat nebo nemusíte. Vše je na vás.