Dostala se ke mně kniha Cyklická žena od Mirandy Gray. Po jejím přečtení jsem byla nadšená. Konečně se chápu, vše poběží hladce, vše si perfektně naplánuji. Těšila jsem se na svoji kreativní fázi a najednou přišla menstruace. Po 14-dnech. Nechápala jsem.
Byla jsem rozladěná. Jednak proto, že „už zase“, a taky proto, že se mi zboural týden starý plán, jak mi teď vše bude krásně fungovat.
Po prvotním zklamání jsem si ale řekla: „nevadí, jdeme dál“. A protože myšlenka cyklicné ženy je podaná tak detailně a v mnohém jsem se pochopila, nezanevřela jsem na ni. Kniha putovala do knihovny, tu a tam do ní kouknu, uvědomím si, kde se v mém cyklu momentálně nacházím a jak se cítím. Kupodivu mi to tak nějak vychází, ale podrobně to neřeším, nechávám vše plynout.
Před dvěma dny mě to táhlo znovu se začíst, popřemýšlet o svém životě a svém směřování více do hloubky. Konečně, blíží se zimní slunovrat, nejtemnější část roku, a já jako každoročně prožívám nejvíce kotrmelců, emočního vypětí a frustrace. A jak si tak pročítám cyklickou ženu, mám najednou silný pocit, že to všechno funguje. Začnu tedy porovnávat svůj diář s cyklickým měsíčním plánem. Právě se nacházím na přelomu expresivní a kreativní fáze. Už tedy chápu, proč jsem před pár dny vytáhla svůj šicí stroj a pustila se do šití pyžama pro svého synka. Sama jsem byla překvapená, jak mi to šlo od ruky. Chystala jsem se na to víc jak půl roku.
Z knihy se dozvídám, že je nejlepší doba naplánovat si následující týden, který bude ve znamení kreativity. Nejsem ještě tak roztržitá, takže mi to jde hladce.
Mladší syn usnul, starší je ve školce. „Konečně“ mám klid na práci. Otevřu počítač, kouknu se na maily, ale nejde to. Nedokážu řešit úkoly, které tu mám, a odpovídat na vše, co se na mě hrne. Jak by to taky mohlo jít, jsem v kreativní fázi ;-). Otevřu si čistý dokument a píšu tento článek. Píšu v kuse, nad ničím nepřemýšlím. Plyne to jako voda. Pustila jsem si relaxační hudbu, zapálila svíčku v solné lampě a uvařila velký hrnek sladkého mátového čaje. Včera mi přestal fungovat telefon, nevadí. Vlastně jsem ráda. Nemám žádnou velkou touhu s někým komunikovat a něco řešit. Je mi krásně, jsem klidná, ale vím, že je to jen díky tomu, že mám prostor pro sebe. Dělám to, co mi momentálně jde. Tuším, že pokud by po mně teď někdo něco chtěl, budu podrážděná. Tato emoce se nade mnou vznáší a já cítím, že můj klidný stav je velice křehký.
Mám pocit, že jsem sem nikdy nenapsala tak osobní článek. Přišel sám, nebudu se mu bránit.
Pročtení cyklické ženy doporučuji všem, nejen ženám. Pochopila jsem, jak funguji. Chápu, proč někdy jsem plná elánu a úkoly, které mám, mi jdou od ruky a jindy jsem zoufale nesoustředěná. Vím, že teď, kdy jsem ventilovala svoji kreativitu, se můžu jít věnovat jiným věcem, které s mojí aktuální fází sice úplně nekorespondují, ale je potřeba je udělat. Půjdou mnohem lépe :-).
Více informací na www.cyklickazena.cz.
