S recyklací se v našem životě setkáváme neustále. Ale i vše, co recyklujeme, muselo nějak vzniknout a musí se i nějak „zničit“. To stojí energii, suroviny apod. Precyklace je další stupeň ekologického myšlení. Jednoduše řečeno, je to předcházení vzniku věcí a následného odpadu.
K ekologickému způsobu života se váže tzv. princip tří „R“ – reduce, reuse, recycle (omezovat, znovu používat, recyklovat), a jak se říká, ne nadarmo jsou tato tři „R“ právě v tomto pořadí.
V první řadě bychom se tedy měli omezit. Pořizovat jen takové věci, které opravdu potřebujeme. Nepodporovat nadbytek. V druhé řadě bychom měli vše, co použijeme a už neslouží, znovu využít jiným způsobem. Do třetice bychom měli vše, co už nejde využít, zrecyklovat.
V praxi to vypadá asi tak, že si například koupím papír do tiskárny. Netisknu zbytečnosti – co jde, čtu nebo s tím pracuji v elektronické podobě, pokud ale něco vytisknout potřebuji, udělám to. V další fázi použiji papír například ještě tak, že na něj píšu z druhé strany. Až pak ho předám k recyklaci – dám ho do tříděného odpadu.
Precyklace je tedy omezování spotřeby, respektive střídmost, díky které není potřeba tolik věcí vyrábět a následně likvidovat.
K precyklaci se váže využívání koncentrátů, upřednostňování obalů a tašek, které lze znovu použít, nepoužívat jednorázové výrobky, ale třeba také odbourávat spamy (řada z reklamních e-mailů má na svém konci možnost odhlásit vaši adresu z jejich mailing listu) – protože i to stojí energii.
Je to o tom, uskromnit se a přemýšlet.
