Zkoušeli jste si někdy představit, jak by se Vám žilo bez elektrické energie? Je to kouzelné, když odjedete na víkend na chatu – vaříte na kamnech, svítíte svíčkami nebo petrolejkou. Jak dlouho to ale jde dělat? Jak se udržet v této společnosti?
Proč nad tím přemýšlím? Budujeme s rodinou přírodní dům a rádi bychom byli minimálně závislí – mj. i na el. energii. Když ale všechny ty věci vymýšlíte zjistíte, že velká řada z nich elektřinu potřebuje. Ať už je to čerpadlo na vodu, separační záchod nebo teplovodní výměník. Nezbývá než ustoupit nebo razantně snížit svůj standard.
O elektrické energii se mluví stále a mnoho. Řeší se, jaké elektrárny ano a jaké ne, zlobíme se na neustálé zdražování a jsme nervózní, když nám ji byť jen na pár hodin vypnout. Patří k našemu životu, ať už chceme nebo ne. Ale jako u všeho i tady si je třeba uvědomit, že se někde vzala, že za ní něco stojí. Osobně jsem přívržencem alternativních zdrojů, proto jsou mi bližší solární či větrné elektrárny. Proti větrníkům mnozí brojí, že hyzdí krajinu, osobně se ale domnívám, že Temelínské komíny nejsou o nic malebnější.
Můžu si koupit tričko z organické namísto z konvenční bavlny. Nemůžu si ale vybrat, z jaké elektrárny chci elektřinu. Co ale můžu udělat, je šetřit. Když už ne kvůli přírodě, tak kvůli svým penězům. To je pro většinu z nás ta největší motivace. Způsobů je celá řada, to ani není potřeba tady rozepisovat. Jde jen o to, si to uvědomit.
Vypovídající je závěr článku W. Deckera, který vyšel v Sedmé generaci (3/2011): „My všichni, kteří používáme elektřinu, jsme částečně zodpovědní za to, co se stalo ve Fukušimě. Nebezpečné a ničivé zdroje energie jsou podmíněny nebezpečnou a ničivou poptávkou. Všichni si musíme uvědomit, že kdykoli zapneme televizi, někde něco hoří. Naštěstí stále ještě můžeme obrazovku vypnout.“
